Větší hrozba 3. kapitola - Pravda

3. ledna 2013 v 17:52 | Andul |  Povídky TVD
To co jsem slíbila, to taky dodržím. Takže tu máte další kapitolu, na kterou jsem dost pyšná. Nese název Pravda. Děj se mi líbí, jen nevím, jestli jsem to napsala, tak nějak zajímavě. A samozřejmě chyby, těm se nikdy nevyhnu. Proto vás už zase prosím: KOMENTUJTE. Budu moc ráda, pokud mi napíšete jakoukoli smysluplnouý kritiku, pochvalu a taky upozornění na nějaké chyby.
To je asi všechno, tak hurá do čtení :)

P.S.: Doufám, že vám moc nevadí střídání vypravěčů, protože se to bude objevovat čím dál častěji. Mně se to tak píše dobře. :)



Elena:
Po cestě jsme vyzvedly květiny pro paní Lockwoodovou. Zastavily jsme až na příjezdové cestě, vydaly se ke dveřím a zazvonily. Za chviličku nám otevřela naše tmavovlasá kamarádka.

" Ahoj Bonnie. Napadlo nás, že bychom mohly zajet někam koupit šaty, na výroční párty u Lockwoodů." Ujala se slova Caroline. Bonnie se jen rozsvítily oči.

"Vteřinku vydržte, jen na sebe něco hodím. Pojďte zatím dál." Pobídla nás.

Posadily jsme se v obýváku na sedačce a rozhlíželi se kolem. Už jsem tu dlouho nebyla. Od minula tady přibylo svíček a na trámech se sušily bylinky. Bonnie žila se svojí mámou, která před týdnem odjela někam do ciziny na ozdravný pobyt. Sice tvrdila, že se za měsíc vrátí, ale žádná jsme jí nevěřila. Když takhle odjela naposledy, vrátila se víc než po roce.

Bonnie se vřítila do obýváku a popohnala nás: "Tak pojďte. Nebudeme tu přece celé odpoledne jen tak sedět."
Zvedly jsme se a nastoupily do auta.
Po půl hodině jízdy jsme byly na místě. Zamířily jsme přímo do "našeho" salonu. Našeho proto, že jsme ho objevily náhodou, když jsme jednou hledaly autobusovou zastávku a taky proto, že sem skoro nikdo jiný nechodil.

Po hodině jsme měly vybráno. Šaty nám seděly jako ulité, švadlena je ani nemusela upravovat. Caroline si koupila decentní zelené, které krásně ladily k jejím očím. Bonnie si vybrala ohnivě oranžové, které podtrhovaly její snědou plet´. Já jsem si pro sebe vybrala krajkové koktejlky v barvě šampaňského.

Cestou zpět, jsme chtěli jet rovnou ke Caroline domů, kde bychom si zkusily účes, make-up a ostatní věci na zítřejší párty, ale potřebovala jsem se ještě stavit doma. Proto mě Caroline vysadila u domu a spolu s Bonnie pokračovaly dál.

U dveří jsem si vzpomněla na Klause. Toho Klause, o kterém mi básnila Caroline. Něco se mi na něm nezdálo. Nasedla jsem do Mini Cooperu, který zbyl mně a Jeremymu po rodičích a vydala se k penzionu Salvatore.

Damon:
Vyšel jsem z Grillu. Přemýšlel jsem, kde může Klaus být. Žil jsem tady celé své dětství, a přesto jsem nevěděl kam jít. Kde by se tak Klaus mohl skrývat? No tak Damone, přemýšlej. Jasně, opuštěný dům za městem, že mě to hned nenapadlo. Nasedl jsem do svého Chevroletu Camaro z roku 1969 a zařadil rychlost. Za 10 minut jsem byl na místě.
Okolí vypadalo pustě, ale zdání klame. Když jsem otevřel dveře, ujistil jsem se, že můžu dovnitř. Když jsem bez problémů vešel, ani jsem nebyl překvapený.

Po chvilce pátrání, jsem objevil pár stop, které nasvědčovaly tomu, že se zde vyskytuje upír. Ve sklepě to zapáchalo rozkládajícími se těly. Pokud tu Klaus byl, tak už je to nějakou dobu, co odjel. Divil bych se, kdyby se nevrátil a nechal mě tady jen tak, bez trestu. Dá-li se smrt nazvat trestem.

Vyšel jsem z domu a vydal se k penzionu. Myslím, že tomuhle místu bych mohl říkat domov. Po cestě jsem osnoval plány, jak nejvíce svého malého brášku šokovat mým příjezdem. Chtěl jsem ho naštvat. Chtěl jsem s ním bojovat a dokázat mu, kdo je tady nejsilnější. Když jsem o něm naposledy slyšel, byl na králíčkové dietě, tak uvidíme, kolik Sil v něm zbylo.


Elena:
Rozhodla jsem se s Klausem svěřit Stefanovi. Měla jsem takový pocit, že on mi s tím nějak poradí. Přistoupila jsem ke dveřím a zazvonila. Dveře se během několika vteřin otevřely. Někdo v nich stál. Zvedla jsem zrak k jeho tváři a zarazila jsem se. Byl to ten muž z baru. Byla jsem tak překvapená, že jsem ani nepozdravila.

"Co tady děláte?" vyhrkla jsem.

"Ale no tak Eleno. Já přece nejsem žádnej stoletej stařec, abys mi vykala." Při těch slovech se nepatrně pousmál. "Víš co? Začneme znovu. Ahoj Eleno, moc rád tě vidím. Pojď dál." Vešla jsem dovnitř a pokračovala rovnou do obýváku.

"Dobře, vidím, že už jsi tu byla, takže tě nemusím provázet. Mimochodem, jsem Damon. Stefanův bratr." Napřáhl ke mně ruku. Já jsem si jí nevšímala.

"Jsem Elena, ale to ty už víš, takže by mě zajímalo odkud." Snažila jsem se promluvit co nejklidněji, ale zjištění, že tenhle sexy modrooký muž je Stefanův starší bratr, který kdysi utekl od rodiny a nadělal spoustu problémů, (To jsou Stefanova slova. Mě by tohle nikdy nenapadlo.) mě úplně rozhodilo.

Damon si toho zřejmě všimnul a nasadil ten nejsvůdnější pohled, jaký jsem kdy viděla. A když k tomu všemu ještě přidal uličnický úsměv, měla jsem co dělat abych se udržela na nohou.

"Řekněme, že Stefanův deník přistál přímo na mém klíně a otevře se u velice pikantního tématu." Jak jinak, přece bych si nemyslela, že bude Stefan probírat holky se znovunalezeným bratrem, který je údajně vyvrhel rodiny.

"A kde je Stefan?" Snažila jsem se co nejrychleji dostat z jeho blízkosti, která mi na můj vkus, dělala až moc dobře.

"Asi někde loví veverky." Pokusil se skrýt mírné rozčarování z mojí chladné reakce. Asi byl zvyklý, že se mu každá žena hned vrhne kolem krku.

"Tak já na něj počkám." Teprve teď mi došlo, co Damon řekl. Stefan prý někde loví veverky. Co to má jako znamenat?

"Damone? Jak jsi to myslel s těma veverkama?" zeptala jsem se. Damon jen zavrátil oči.

"Před tebou stojím JÁ." Na to slovo kladl zvláštní důraz. "A ty se staráš o nějaké veverky."

Najednou do obývacího pokoje vešel Stefan. Když jsem viděla jeho výraz, vyděsila jsem se. Už měl zase ty červené oči a na Damona upíral nenávistný pohled.

Zmohla jsem se jen na tiché: "Stefane?". Střelil po mě pohledem a v tu ránu se vrhnul na Damona. Kdyby se jen prali, ale oni se přemisťovali doslova nadlidskou rychlostí. Slyšela jsem někoho křičet tak děsivě, že mi z toho vstávali chloupky na zádech.

Po chvíli jsem si uvědomila, že ten zvuk vydávám já. Přestlala jsem a dál jen sledovala ten boj, který se přede mnou odehrával. Stefan se zakousnul Damonovi do paže. Opravdu zakousnul, tak jak by to lidské zuby nedokázaly.
Na to mu Damon odpověděl tím, že ho odhodil na druhou stranu pokoje a přidržel ho u zdi.

"Bráško, tak rád tě zase vidím." řekl ironicky "Doufám, že ti došlo, že jsem mnohem silnější než ty. A teď bychom měli přestat, protože ty máš naší malé Eleně co vysvětlovat." Nebyla jsem schopna slova. Jen jsem seděla na gauči a třásla se.

"Eleno." Začal jemně Stefan.

"Nepřibližuj se ke mně!" zakřičela jsem hystericky. "Chvíli jste byli tam, potom tam! Ty ses mu zakousnul do ruky a on tě odhodil na druhou stranu pokoje! Co to sakra je?!?" Jak jsem tak rozhazovala rukama, omylem jsem vrazila hromádky střepů, které zůstaly po skleněné váze, kterou rozbili Stefan a Damon. "Au!"

Potom se všechno semlelo tak strašně rychle. Stefanovy oči zase zčervenaly a já jsem najednou letěla vzduchem a dopadla do něčí náruče. S křikem jsem zjistila, že mým zachráncem byl Damon a snažila jsem se mu vytrhnout. On mě ale držel pevně. Tak abych si neublížila, ale také abych mu neutekla.

"Co to…? Jak jsi…? Proč…?" Damon si mě přitáhl blíž a začal se mnou jemně pohupovat. Ku podivu to fungovalo a já jsem se pomalu uklidnila.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 šunkič šunkič | 4. ledna 2013 v 15:27 | Reagovat

Není to špatné, ale ještě pořád je co pilovat. Líbila se mi rvačka Stefana a Damona. Akorát... já nevím jak to říct, prostě jsou tam takový drobný nevychytávky... třeba Elenu vysadily Bonnie a Car doma, ona nevejde ani dovnitř a zase odjíždí... já vím, že si vzpomněla na Klause, ale přijde mi to prostě takový neobratný, mohla si aspoň vzít to, pro co přišla, a pak až za ním jít. Damonova hláška o tom, že před ní stojí on a ona řeší veverky byla skvělá :D ;).
Jen hezky piš a ono se to samo nějak poslepuje. A hodně číst, mně se nejlíp píše po vydatným čtení čehokoliv, člověk pak víc uvažuje "knižně" :).

2 Leňuš Leňuš | 4. ledna 2013 v 16:12 | Reagovat

Tvoje povídka se mi opravdu moc líbí, s každou kapitolou víc a víc. Rozhodně pokračuj v psaní, těším se, jak se to vyvine. :)

3 Andul Andul | 4. ledna 2013 v 16:32 | Reagovat

[1]: Já vím, je to takové divné, že se hned otočila. Ale já jsem měla před očima tu scénu, jak dojde ke dveřím a hledá klíč v kabelce. V tu chvíli jí cvakne něco v hlavince, ona se otočí na patě a valí pryč. Asi je to neohrabaný, ale mně se to líbí.

[2]: Rozhodně pokračovat budu :) Moc mě baví psát svou verzi něčeho určitého. Doufám, že to časem vypiluju. Přece jenom je to moje první povídka.

4 Lin Lin | 6. ledna 2013 v 10:28 | Reagovat

Adélko pokračuj dál....těším se na další kapitolu a čím dál víc bych ctěla zjistit s kým bude pak Elena fakt napínavé ;))) moc se mi to líbí :)

5 Andul Andul | 6. ledna 2013 v 18:37 | Reagovat

[4]: Lin, řeknu ti to asi takto. Vím s kým chci aby Elena byla, ale nevím, jestli to tak doopravdy dopadne.
Nějak jsem se zasekla u psaní. Vím co se stane v 6 kapitole, ale neumím sesumírovat 5. kapitolu tak, aby o něčem byla :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama