Větší hrozba 4. kapitola - Vysvětlení

13. ledna 2013 v 12:39 | Andul |  Povídky TVD
Konečně se sem dostávám, abych přidala 4. kapitolu, která nese název Vysvětlení. Je zatím nejdelší ze všech zveřejněných. Měla jsem o této kapitole nádhernou představu, jen si myslým, že se mi to nepovedlo napsat tak, jak jsem chtěla. Kvůli tomu ta věc na konci ztrácí význam. Však sami uvidíte.
K 5. kapitole: Nějak jsem se u ní zasekla. Máme toho dost do školy. Každej den testy - klidně i tři. No a 5. kapitola jse na tom takto - je popsaná všude možně po papírech, v mobilu apod., ale nějak nemám čas ji hodit do počítače. Do 14-ti dnů by tu měla být. Datum uveřejním později v levo nahoře v příslušném "okýnku" :)
Mockrát děkuji všem co komentují. A ostatní bych chtěla poprosit, aby KOMENTOVALI Opravdu potřebuju znát váš názor. je to moje 1. povídka, takž e je toho dost, co spravovat.




"Co to…? Jak jsi…? Proč…?" Damon si mě přitáhl blíž a začal se mnou jemně pohupovat. Ku podivu to fungovalo a já jsem se pomalu uklidnila. Jenže to jsem nevěděla, že to ještě není konec.

Přišel za námi Stefan. Damon mě opatrně postavil na zem a ochranitelsky s i přede mne stoupnul.

"Damone, ty mi vždycky musíš zničit život, že ano?" zoufale pronesl Stefan.

"Ale copak bráško? Čerstvá lidská krev už ti není po chuti? Když jsem tě viděl naposledy, docela ses v tom vyžíval." Posmíval se svému mladšímu bratrovi.

Bože můj, lidská krev. Co má být? Co jsou zač? Musím odtud. Ohlédla jsem se ke vstupním dveřím. Byly zavřené a určitě by se mi je nepodařilo otevřít dřív, než by mě jeden z nich chytil. Zadní vchod, uvědomila jsem si. Jednou jsem chtěla překvapit Stefana a tak jsem se přikradla tamtudy. Mezi bratry se zase schylovalo k boji. To je tvoje příležitost Eleno, řekla jsem si.

Vyčkala jsem si na správný moment a vrhla se do chodby vedoucí k zadnímu vchodu. Chňapla jsem po klice, ale v tom mě něčí silné paže zadržely. Vykřikla jsem. Nemohla jsem si pomoct, tak strašně jsem se bála. V tu chvíli jsem omdlela.

***

Probrala jsem se na gauči v penzionu. Kousek ode mne jsem uslyšela dva známé mužské hlasy. Hádali se, ale už ne tím horlivým způsobem, jako před chvílí. Nebo to nebyla chvilka? Jak dlouho jsem vůbec byla mimo? Chtěla jsem se zvednout, ale zaujal mě jejich rozhovor.

"Proč jsi to udělal?" zeptal se Stefan.

"Co tím myslíš, bráško? To jak jsem se tady znenadání objevil? Nebo to, jak jsem ti zanechal ten milý dárek?" poškleboval se svému bratrovi.

"Milý dárek? Ta holka s rozpáraným hrdlem v mém pokoji? To je pro tebe milý dárek?"

"Jak se to vezme. Pro mě by to byl velice dobrý dárek. Tobě se očividně nelíbí. Není to tvá oblíbená krevní skupina, Rozparovači?" Byla bych blbá, kdybych nepoznala, že Stefana provokuje. Ale co myslí tím Rozparovačem?

"Já už nejsem Rozparovač!!!" zaburácel Stefan. "Přestaň mi tak říkat!"

"Nelži!" z Damonova hlasu čišela nenávist. "Chceš mi tvrdit, že jsi z té holky nepil? Že když teď dojdu do tvého pokoje, nebude tam ležet rozcupovaná na cáry? Ty jsi Rozparovač. Vždycky jsi jím byl a vždycky jím budeš. A teď by ses měl vzpamatovat a věnovat se naší návštěvě. Jestli se nepletu, tak už je nějakou dobu vzhůru, že Eleno?" Lekla jsem se. Jak to může vědět? Jsem potichu jako myš. Nemohl mě slyšet. Nebo ano? Tihle dva mě děsili čím dál víc.

Ani jsem se nepohnula. Po chvíli jsem odněkud shora slyšela bouchnutí dveří. Někdo mě pohladil po vlasech. Čekala jsem Stefana. Jedna moje část si přála se otevřít oči a vrhnout se mu kolem krku. Druhá, ta větší, chtěla nechat oči navždy zavřené.

"Eleno, no tak, otevři oči." To nebyl ten hlas, který jsem čekala.

"Nechci." Pronesla jsem překvapivě klidným hlasem.

"Proč ne?" zeptal se milým tónem.

"Bojím se." Nechce se mi uvěřit, že jsem se přiznala zrovna jemu. Ani ho neznám. Vím jen, že je špatný.

"Otevři oči. Nic se ti nestane." Přemlouval mě.

"Slibuješ?" Stefan mi kdysi vyprávěl, že jediným Damonovým kladem je to, že nikdy neporuší svůj slib. Damon to zřejmě vytušil a uchechtnul se.

"Slibuju. A teď otevři ty oči." Poslechla jsem. "Tak vidíš. Bolí to?"

"Co?" nebyla jsem si jistá, o čem mluví.

"Tvoje ruka. Pořádně ses pořezala." Jako by ho to snad zajímalo. Podívala jsem se na levou ruku. Po ráně nebylo ani stopy.

"To je divné, nic tam nemám."

"Celý Stefan. Ještě ti mohl vymazat paměť a bylo by to dokonalé." Vymazat paměť? Pomozte mi někdo. Mám zlý sen, ze kterého se nemůžu probudit.

"Vysvětli mi to. Všechno." Poručila jsem mu.

"Tak to tu budeme dlouho. Dobře, tak kde začít?"

"Třeba u toho, jak se z tebe a Stefana stala tahle monstra. Nebo jste se tak už narodili anebo jste se prostě objevili?" vyptávala jsem se. Už jsem se ani tak nebála. Bylo to jen tím, že už jsem je neviděla s těmi děsivými obličeji, anebo proto, že mě teď hypnotizoval očima modrýma jako letní obloha? Ach Eleno, vzpamatuj se. Očima modrýma jako letní obloha? Přece nejsi básník a už vůbec do něj nejsi zamilovaná.

"Asi by bylo lepší, kdybych to nejprve odpověděl na tu nejdůležitější otázku. Kdo vlastně jsem?" Úmyslně jsem se na to neptala. Nikdy jsem nebyla srab, ale tohle by asi bylo na každého moc.

"Jsem upír." Ne! Proč se mi to děje? Jasně, když se bavili o té krvi, tak jsem si myslela, že to bude něco takového, ale upíři? Reální upíři? Moje představa o nich byla dost zkreslená a hlavně z Bonniiny hlavy. Když poprvé viděla Stmívaní, básnila o Edwardovi ještě několik týdnů. Samozřejmě, že když zkoukla Nový měsíc a viděla ostříhaného Jacoba, ihned přesedlala na jeho stranu.

"Eleno, řekni prosím něco." Naléhal na mě a v očích jsem mu zahlédla starostlivý záblesk.

"Já nevím co říct. Právě jsi na mě vybalil, že jsi upír. To jako saješ krev? Potřebuješ ji k životu?" musela jsem se zeptat, i když to jasně vyplývalo z jejich posledního rozhovoru.

"Ano. A podruhé ano." Náš rozhovor byl čím dál více strohý.

"A Stefan?" Nemohla jsem vyslovit, jestli i on pije krev. Damon to ale pochopil.

"Stefan taky pije krev. Víš, jak jsem dnes řekl, že někde loví veverky? Tak tím jsem myslel, že nepije lidskou krev, ale zvířecí. Není tak výživná, on s ní ale očividně nějak vydrží." Děsila mě představa Stefana pijícího krev. Jakoukoli krev.

"Proč ji nepiješ i ty?"

"Nebuď směšná. Viděla jsi přece náš souboj. Díky lidské krvi jsem silnější. Dokážu ovládat Síly. Například se proměnit v havrana ovlivňovat mysl lidí, anebo přivolat mlhu." Jak jinak. Damon touží po moci. Znám ho teprve chvíli, ale každému musí být hned jasné, že chce vládnout.

"Ovlivnit mysl lidí? To znamená co?"

"Dokážeme lidem pozměnit nebo úplně vymazat vzpomínky. A taky je můžeme donutit dělat to, co si přejeme."

"To je děsivé. A právě teď…?" napadlo mě, jestli nejsem tak v klidu, protože mě Damon ovlivnil, proč jinak bych si s ním vůbec povídala? Damon zřejmě vytušil na co myslím.

"Ne, teď tě neovlivňuji. Já bych tě nikdy…" a v tom se zarazil.

"Takže ty bys mě klidně ovlivnil?"

"Ano, ale to 'klidně' bych z tvé otázky vyškrtnul. Nedělalo by se mi to lehce, ale kdyby to bylo nutné…"

"Tak bys mě ovlivnil. No, alespoň ke mně jsi upřímný." Radši jsem změnila téma, nechtěla jsem zjistit, proč je ke mně upřímný.

"Odpověz mi tedy, jak se z vás stali ti …" polkla jsem "…upíři?"

"To je dlouhý příběh, myslím si, že Stefan ti ho dokáže povyprávět mnohem detailněji. I když si asi něco nechá pro sebe." Usmál se. Ne tím oslnivým úsměvem, spíš ironickým. Oči měl ale upřené ven z okna, jakoby tu nebyl.
Chtěla jsem dodat, že teď chci, aby mi to řekl on, jenže to udělal dřív, než jsem ho požádala.

"V roce 1864 jsme se Stefanem potkali Katherine. Dívku, tak krásnou, že ji všichni muži chtěli mít a ženy se jí chtěli podobat. Jenže jak byla krásná, tak byla i sobecká. Tahala nás za nos. Když jsme se dozvěděli, čím je, rozhádali jsme se. Stefan ji možná miloval, ale upírem se stát nechtěl. Mě to lákalo. Chtěl jsem zůstat navěky mladý. Chtěl jsem být silný a mocný. Hlavním důvodem byla moje láska ke Katherine. Bez ní jsem se tím stát nechtěl. Ona nás ale chtěla oba, navždy." Odmlčel se.

Už jsem otevírala pusu, že něco dodám, ale Damon pokračoval.

"V té době se v Mystic Falls rozmohl hon na upíry. Kvůli Stefanovi našli Katherine. Nějak se zmínil o upírech a náš otec si dovedl dát dvě a dvě dohromady. Chytli ji a zamlkli do kostela. Ten potom zapálili. Stefan to dával za vinu mně a já jemu. Navzájem jsme se potom zastřelili. Vzal jsem pistol a vystřelil jsem proti němu. On si to nenechal líbit a z posledních sil zastřelil i mě." Zalapala jsem po dechu. Oni se zabili. Jako Kain a Abel, jenže v tomto případě zemřeli oba.

"V tu chvíli jsme nevěděli, že máme v těle její krev. Potom jsme se zděšení probudili v ještě nezasypaném výkopu. Kolem nás se válely hromady mrtvých zkrvavených těl. Rychle jsem se vyškrábal ven, abych nemusel odolávat vůni lidské krve. Nechtěl jsem se proměnit. Ne bez ní. Jenže Stefan se napil a donutil se napít i mě. Od té doby se mu mstím. On si myslí, že mu to dělám jen proto, že mám moc a chci si ji užít. Což je sice taky pravda, ale hlavní důvod je, že já jsem nechtěl být upírem. Ne bez ní. Časem mi ale došlo, že být upírem opravdu není špatné. Ta moc je úžasná." Takže Damon nechtěl být upír. Ne bez Katherine. Tak moc ji miloval.

"Ty jsi upírem být nechtěl. Stefan tě donutil. Bože, on tě donutil žít s tímhle prokletím. Mohl jsi žít dál a zemřít jako člověk." Nevěřila jsem. Tohle se Stefanovi vůbec nepodobalo. Očividně ho neznám tak dobře jak jsem si myslela. Možná ho neznám vůbec.

"Ne Eleno, nemohl jsem žít dál. Když zemřeš s lidskou krví v těle, tak máš jen dvě možnosti. Nakrm se nebo zemři."

"Takže proměna musí proběhnout takto? Napij se upíří krve, zemři s ní v těle a po probuzení se napij krve lidské? Nestačí, když tě upír jen kousne?"

"Ne. To by za chvilku nebyli na Zemi žádní lidé. A čím bysme se potom krmili?" Ušklíbnul se. Už zase byl zpět ten dnešní Damon.

"A co jsi myslel tím Rozparovačem?"

"To ti Stefan bude muset vysvětlit sám. Teď pojď, vezmu tě domů autem."
Po cestě jsme moc nemluvili. Musela jsem přemýšlet nad tím, co jsem se dnes dozvěděla.
Když jsme dojeli k našemu domu, byla už tma. Jeremy asi spal. Odemkla jsem vchodové dveře a vešla dovnitř. Damon zůstal stát na zápraží.

"Proč tam tak stojíš?"

"Víš, já nemůžu dovnitř. Upíra musíš pozvat, jinak se k tobě nedostanu. Pozveš mě dál?" Takže, když bych byla doma, byla bych já i Jeremy před Damonem v bezpečí. Jenže dnes se ke mně choval docela mile, možná víc, než docela.

"Eleno? Pozveš mě dál?" Váhala jsem.

"Pojď dál Damone. Počkej v obýváku. Půjdu se převléct." Asi jsem právě udělala největší chybu v mém životě.

"Jak si přeješ," odpověděl.

Vyběhla jsem nahoru do koupelny, dala si rychlou sprchu a oblékla si pyžamo. Když jsem vstoupila do pokoje, už nebyl prázdný.

"Udělal jsem ti čaj." Řekl a vztáhnul ke mně ruku s hrnkem.

"Díky." Bylo to zvláštní. Reálný Damon byl úplně jiný než ten, o kterém mi vyprávěl Stefan. Teď když tady tak seděl na mojí posteli, dalo se jen těžko věřit, že by mohl být zlý.

Když jsem došla až k němu, abych si vzala čaj, vstal. Tím mi uvolnil postel a já jsem si mohla lehnout. Přisednul si ke mně a pohladil mě po tváři. Upřeně se mi podíval do očí.

"Eleno, jsi úžasná dívka a věřím, že jednou budeš s někým moc šťastná a moc bych si přál, kdybych byl tím šťastlivcem právě já. Jenže teď tě nemůžu ohrozit. Někdo by ti mohl ublížit."

"Damone, proč to říkáš?" stále se mi díval do očí.

"Teď zapomeneš na to, že jsem se k tobě choval mile. Zapomeneš na to, jak velká byla moje láska ke Katherine a taky, že jsem mého bratra nazýval Stefanem. Zapomeň na to, co dokážu díky Silám. Budeš si pamatovat jen ten starý příběh, vše o ovlivňování a mou hádku a boj se Stefanem. Pořád máš důvod se mě bát a držet se ode mne dál. Teď budeš v klidu spát a ráno si nebudeš pamatovat, že jsem byl u tebe doma." Nechápala jsem, proč to říká, ale věděla jsem, že jsou ta slova správná.

"Dobrou noc, Eleno." Ještě mě políbil na čelo a já jsem usnula.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Pokud jste tu byli, tak prosím hlasujte:

Četl/a jsem povídku 100% (6)
Byl/a jsem tu, ale nečetl/a 0% (0)

Komentáře

1 Lin Lin | Web | 13. ledna 2013 v 15:37 | Reagovat

A zase dokola miluju tvoje úžasné příběhy/povídky říkám ti vydej svu knihu... :D myslím to vážně úžasné a zas úžasné nemůžu se už dočkat toho 5 dílu ;)) <3 :3

2 Andul Andul | 13. ledna 2013 v 16:49 | Reagovat

[1]: Ooo, děkuji Lin. Na kihu to rozhodně není. Tahle povídka je podle mě na docela nízké úrovni. Alespoň v ní není milion chyb na každém řádku.
No, já se té 5. kapitoly taky nemůžu dočkat :) Mám ji tak nějak rozepsanou všude možně, ale když jsem si to v hlavě sesumírovala, tak by ani o ničem nebyla. Budu s tím muset něco udělat. :)
Chtěla jsem mít vždy napsané kapitoly dopředu, ale bohužel mám na psaní málo času.

3 Zituš Zituš | 14. ledna 2013 v 21:51 | Reagovat

To je boží ! Wow , páni nemám slov luxus

4 Andul Andul | 14. ledna 2013 v 21:54 | Reagovat

Děkuju Ziti, jsem ráda, že se líbí :)

5 šunkič šunkič | Web | 15. ledna 2013 v 18:13 | Reagovat

Fíííha, tak tahle kapitola byla spolehlivě nejlepší, jak obsahově tak formou :).
Líbilo se mi Damonovo chování a ten konec byl náhodou správnej. Přišlo mi maličko, že se sbližují nějak moc rychle, takže "vymazat to" je jedině dobře :D. Taky moc nemusím takový to "Stefan je ten zlej, protože donutil Damona se přeměnit" - podle mě to nebylo tak černobílý, ale moc si to nerozpatlávala, za což jsem ti vděčná. Ale ještě trošku a dělala bych "pfff" :D.
Ha, už teď mi přijde, že vidím v tvém psaní pokrok! (Názor odborníka se cenní - a to je pro jistotu sarkastická nadsázka :D).
Jen tak dál :).

6 Andul Andul | 15. ledna 2013 v 18:33 | Reagovat

[5]: Tak to jsem strašně ráda, že se lepším :) Opravdu jsi mě teď potěšila.
Měla jsem přesně tohle v plánu. Sbližujeme se, sbližujeme se ... a bum! Je to pryč :) Taky nemám ráda to  "Stefan je ten zlej, protože donutil Damona se přeměnit" a právě proto jsem to sem dala. To je logika co? Ono se to totiž maličko rozpatle v daší kapitole. Damon si přece jenom nechal podrobnosti pro sebe.  Brr, jenom moc nespoilerovat :)
Doufám, že se mi povede brzo zase napsat další kapitoly. Je toho dost do školy, tak uvidím, až bude čas :)

7 Jop Jop | 27. ledna 2013 v 18:19 | Reagovat

Fakt dobrý. Nejlepší je v tom ta část o Edwardovi a Jakobovi. :)

8 kamis kamis | 28. ledna 2013 v 19:24 | Reagovat

Takže adelko, moc se mi to líbí i když mám pocit že je ten příběh vypraveny hrozně rychle-jak se stali upiry atd. Rozhodně piš dál ale možná by bylo dobře použít víc detailů. Vím že to zvládnes ale je to názor amaterky jinak luxus :) ;) příjemné čtení :)

9 Andul Andul | 29. ledna 2013 v 11:15 | Reagovat

[7]: Jop, taky se mi líbí :)

10 Andul Andul | 29. ledna 2013 v 11:25 | Reagovat

[8]: Mohla bych víc okecávat - to je pravda. Jinak jsem potřebovala aby to zjistila brzo, což udělala. Ty si myslíš, že když se objevil Damon, tak by na to nedošla? Tan by jí to naservíroval na zlatým podnose :D
Tak nějak jsem si myslela, že z toho začátku vyplyne, že je se Stfanem už nějakou dobu, ale dobře, zmíním to v další kapitole :)

11 kamis kamis | 29. ledna 2013 v 14:40 | Reagovat

[10]:

[10]:ne myslím jen že je to vypravene se spechem a právě tam chybí ty detaily  jinak je to výborné

12 Andul Andul | 29. ledna 2013 v 16:45 | Reagovat

Aha jasně, budu rozpitvávat do detailů :) Pokusím se, díky za radu :)

13 Alalka Alalka | E-mail | 12. března 2013 v 16:48 | Reagovat

Tak já jsem hlavně zaznamenala pokrok v délce :P ale samozřejmě i v obsahu. Připadá mi, že si seš při psaní jistější, což je znát na rozvinutějších souvětích. Jen tak dál :) letím bleskem na další.

14 Andul Andul | Web | 12. března 2013 v 17:36 | Reagovat

Děkuju, tato kapitola je z dosavadních sedmi asi nejlepší :) No a 6 taky není k zahození :) Samozřejmě, že se mám ještě hodně v čem zlepšovat. Ale přeci jenom je to moje první povídka, tak uvidíme, jak se to vyvede :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama